Hlavní nabídka
Počátky organizované turistiky v našem městě
V červenci 2012 bude znovu otevřena chata na Suchém vrchu. Při této příležitosti je dobré připomenout, co vše předcházelo, než byla vybudována ta původní. Podkladem tohoto článku je kniha prof. Josefa Simona Pod Suchým vrchem, vydaná nákladem odboru KČST Jablonné nad Orlicí v roce 1927.
K prvnímu založení odboru KČST došlo v roce 1919. Předsedou byl zvolen továrník Bohuslav Filip. Odbor se rozešel dříve, než mohl vyvinout jakoukoliv činnost. Jako důvod autor uvádí nepříznivé poválečné poměry, nepochopení a nedostatek ochotných pracovníků. Když byla založena Jiráskova stezka, která končila právě v Jablonném, podpořilo to zájem o turistiku a odbor byl ustaven podruhé dne 15. ledna 1924. Již na této ustavující schůzi byl schválen odvážný úkol vybudovat na Suchém vrchu turistickou chatu. Do odboru se přihlásilo 68 členů, vesměs členové dříve zaniklého odboru.
Předsedou byl zvolen Jan Urban, ředitel školy, jednatelem Josef Kreutzberger, drogista, pokladníkem František Ševčík, majitel autodopravy. Po smrti ředitele školy Urbana byl předsedou zvolen Hugo Lux, továrník.
Za jeho energického vedení byla chata postavena. První plány vypracovali architekti František Vagner, rodák z Pastvin, a Schiler z České Třebové. Později byla vypsána ještě nová soutěž na větší a pohodlnější chatu odpovídající vzrůstající turistice. Jako nejlépe vyhovující byl přijat návrh architekta Stejskala z Prahy s rozpočtem 70 000 Kč. K částečné úhradě stavebních nákladů vydal odbor na návrh prof. Krátkého dluhopisy v počtu 1 500 ks à 100 Kč, tedy za 150 000 Kč, a 500 ks à 200 Kč, tedy za 100 000 Kč.
Tyto byly s příznivou odezvou odesílány jednotlivcům i organizacím. Sešel se slušný obnos. Jen v samotném Jablonném bylo na poprvé získáno 47 550 Kč, vesměs dary.
Vhodný pozemek byl vyhlédnut na jihovýchodní straně vrcholu Suchého vrchu. Správa velkostatku Jana Lichtensteina pronajala pozemek ochotně na 99 roků za uznávací poplatek 20 Kč ročně. Svolení bylo získáno i od pozemkového úřadu. Rozloha pozemku činila 9 668 m². Vzdálenost chaty od Velkého kamene (Skalky) je jen pět minut. Již od 20. října 1925 je tady otevřena útulna jako úkryt pro lyžaře a turisty před nepohodou. Má dvě místnosti a byla pořízena nákladem 10 000 Kč. Při stavbě chaty je využívána jako přístřeší pro dělníky a jako sklad. Ke stavbě chaty přistoupil odbor v létě 1926. Provedení základů a spodní zděné části bylo zadáno Josefu Lorencovi, staviteli v Jablonném, za 169 648,92 Kč. Současně bylo provedeno vyvrtání artéské studny do hloubky 14,6 m.
Po provedení základního zdiva převzalo stavbu a pokračování ústředí KČST v Praze. Odbor KČST v Jablonném stavbu dokončil pod vedením a dozorem ústředí v Praze.
Vrchní část stavby byla ve veřejné soutěži zadána stavitelům Josefu Lorencovi z Jablonného a architektu Boh. Vojtěchovi z Letohradu za 468 469,62 Kč.
Slavnost kladení základního kamene bylo naplánováno na 21. srpna 1926. Autor knihy navštívil staveniště chaty o týden dříve za špatného počasí, poslední úsek od „kamene tří pánů“ za plného deště: „A tak nám nezbylo nic jiného, než se uchýliti do útulny o dvou místnostech, opatřených dlouhým stolem, lavicemi a kamínky na vaření, kde si dělníci ohřívali jídlo a vařili ze svých zásob. V první místnosti měli zřízena lůžka. Až bude vystavena u ní příští turistická chata, zůstane tento útulek turistů pěších i lyžařů, krytý lepenkou, zásobárnou paliva a dřevníkem. Usušili jsme rozmoklé prádlo a šatstvo na sobě, já si prohlédl důkladně plány stavební a za několik hodin jsme se vydali za burácení hromů a přívalů deště na zpáteční cestu do Mladkova. Teprve když jsme slezli pod les, vyjasnilo se nebe a vzdalující se dálce obzoru vidíme kamenný trůn vrcholu, k němuž jsme se tolik těšili a kde jsme byli zklamáni. Už nemusím zoufat. Řekl jsem si – půjdu jindy na Suchý vrch.“
Výše zmíněný „kámen tří pánů“ stojí v místě, kde se setkávají značky – modrá z Těchonína a červená z Mladkova. V tomto místě se stýkala tři panství: Althanské – Králíky (Grulich), zkratka na kameni S.A.H.G., Lichtensteinské – Lanškroun, zkratka F.V.L., Stubenbergské – Letohrad, zkratka S.B.H.S. 1752
Také v následujících dnech silně pršelo, cesty byly rozmoklé, terén silně podmáčený.
Slavnost kladení základního kamene byla proto přesunuta do Sokolovny v Jablonném. V sobotu večer přednesl proslov ředitel M. Hlavatý z Pardubic a dramatický odbor Sokola sehrál operetu Tancem ku štěstí. V neděli přednesli projevy předseda ústředí KČST Dr. Guth-
Také byl přečten blahopřejný pozdrav poslance Dr. K. Kramáře, jehož jméno se svolením ústředí KČST v Praze chata ponese. Důvody, které vedly k pojmenování chaty, vyjádřil předseda župy orlické ředitel Kašpar slovy: „Odbor KČST přinesl tím nejen projev úcty a lásky určité politické strany, nýbrž je to vyznání vytrvalému, neústupnému a tvrdému bojovníku za blaho národa českého, je to obdiv k jeho křišťálové čistotě a nezištnosti, je to hold lásky za jím prožitá utrpení a žalářování a je to důkaz porozumění s jeho velikou, citlivou slovanskou duší.“
Suchému vrchu byl přisuzován velký význam z české i německé strany již dlouho předtím, než došlo ke stavbě chaty. Již v roce 1909, když Sokol Jablonné uspořádal k 20. výročí založení výlet na Suchý vrch přes Orličky, byl dlouho „slavný“ doprovodem 70 policistů.
Také klub turistů z Hradce Králové se pokoušel získat od Lichtensteinů již před 1. světovou válkou pozemek na Suchém vrchu – neúspěšně. Teprve v červnu 1924 se Jablonnému podařilo předběhnout Němce z Králík.
Stát přispěl na stavbu značnou částkou prostřednictvím ministerstev obchodu, zemědělství a národní obrany. Chata má zastavěnou plochu 399 m². Budovu tvoří sklep na potraviny, na nápoje, prádelna, spíž, kůlna, garáž pro auta, kuchyně, hala, klubovna, malá a velká jídelna, osm pokojů bez pokojů pro personál, v podkroví noclehárny pro muže a ženy. Ve všech místnostech je rozvedeno ústřední topení. Východní průčelí má osm oken, západní pět, severní deset velkých, jižní dvacet oken a dva vchody.
Silnicí I. třídy Jablonné – Červená Voda se dostaneme do sedla k odbočce na Suchý vrch. Zde býval kámen s označením Čechy – Morava 1849. Při úpravě silnice a parkovitě překážel. Dnes je v lese vedle chaty IC. Bude dobré nalézt pro něj důstojnější a viditelnější místo.
Odsud je to na Suchý vrch čtyři kilometry Cesta měla být pomocí vojska upravena na silnici. Autor knihy uvádí: „Několik dní potom, co jsem toto psal, dočítám se v novinách, že naše vojsko pracuje ve službách turistiky. Zákopnické roty z Hradce Králové a Jiřína upravují turistické cesty, jednu na Suchý vrch a druhou na Masarykovou chatu na Šerlichu.“
V knize je upozornění na dobré hostince v Jablonném – hotel na nádraží U Sokola a zvláště turistický hotel U Vacků – stanice KČST neboli U Podfarů (snad proto, že předkové Vackových bydlívali kdysi pod farou).
Pro úplnost je nutné uvést, že v odboru KČST Jablonné nad Orlicí byly ustaveny také výbory:
Stavební – Hugo Lux, Josef Čamr, Josef Vend, Lorenc, František Adamec, Karel Černý, Alois Kansk, Antonín Šlesingr, Ferdinand Nožka, Josef Bašek, Flora Nožková. K. S. Kašpar, ředitel důchodu v Hradci Králové.
Správní – Hugo Lux, Josef Čamr, F. Nožková, Jos. Moučka, Václav Vacek, Vilém Pecháček, Leo Víšek, Frant. Ševčík, Richard Mareš, Bělka Nožková, Václav Krejčí.
Vydáním této publikace mají členové KČT a příznivci turistiky představu o počátcích klubu i chaty na Suchém vrchu. I po osmdesáti letech ještě někde leží zachovalé fotografie, dluhopisy či jiné předměty související s počátky organizované turistiky, které připomenou aktivitu a obětavost našich předchůdců.
Výbor KČT žádá zdvořile o pomoc při zdokumentování historie odboru. (Totéž jak známo také píše historická komise v posledním loňském Zpravodaji.)
Za odbor KČT Ing. Khol
Dodatek: Autora knihy můžete nalézt na fotografii v historickém kalendáři, který vydalo město na letošní rok. Je to na stránce pro měsíc duben, kde je spolu s gen. Krejčím.